Pozdě - Pozdě

Slunce už skoro zašlo za nedaleké kopce, když Draco vyšel na zahradu, zastavivše v kruhu mezi záhony červených a bílých růží. Jemně protřepal lahvičku ve své ruce.
Neurvale několikrát zaklepe na dveře s číslem 21.
Nasadil si sluneční brýle druhou rukou. Sáhl do kapsy kalhot pro svou hůlku a následně s ní poklepal na víčko lahvičky.
„Co tu děláš?“ zašeptá černovlasý mladík s prostěradlem okolo pasu, ohledne se zpátky do místnosti, načež vyjde na chodbu a lehce za sebou přivře dveře.
Usadil se na pečlivě zastřiženou zezelenalou trávu, jednou rukou se opřel, druhou odšrouboval víčko lahvičky.
„Harry, já tě potřebuju,“ zašeptá.
Černovlasý mu věnuje zklamaný pohled.
„Rozešli jsme se, Draco. Žiju s někým jiným, vždyť už jsem ti to několikrát říkal.“
„Ale když… já nedokážu myslet na nic jiného, kromě tebe…“
Vytáhl z bublinatého obsahu dlouhou tyčku s malým a velkým kruhem na konci. Otočil lehce hlavou ke slunci. Rukou si přitáhl větší kruh před oko a podíval se do slunce přes malé průhledné bublinky.
„Copak už mě ani trochu nemiluješ?!“ řekne hlasitěji než chtěl.
„Uklidni se, nechci abys probudil Derika.“
„Vidíš, dokonce spíš s chlápkem s podobným jménem, jako mám já!“
Namočil tyčku s kroužky do vody v lahvičce, nachystal si oba otvory před ústa a dlouze foukl.
V tu chvíli blonďák ani nepřemýšlí. Vrhne se na jeho rty s dlouho potlačovanou vášní. Zaplete své roztřesené prsty do černých vlasů a prohloubí polibek, když si všimne, že černovlasý mladík spolupracuje. Jednou dlaní mu sjede na tvář, druhou přejede přes odhalený krk a hruď. Polaská mu něžně bradavky, břišní svaly a dále i bok a záda. Skloní se, aby mohl rty polaskat i krk. Rukou se vrátí na břicho, přičemž s ní míří dolů pod prostěradlo…
Položil se do trávy a nechal stovku malých bublin vznášet se po obloze.
Náhle je blonďák odmrštěn na protější stěnu úzké chodby. Nárazem na záda z něj vyjde tichý bolestivý sten.
Ten druhý se drží za ústa, oči klopí k rudému koberci.
„Nebránil ses,“ vydechne blonďák mezi rychlými nádechy. „Stále mě chceš!“
Černovlasý zavře oči a několikrát zavrtí hlavou.
Dříve Draco neměl tendenci nechat bubliny jen tak si létat. Tenkrát je prstem rozpraskával, odháněl rukou. Ale jednou, později, se mu podařilo udělat opravdu velkou bublinu. Vznášela se vzduchem velmi dlouhou dobu, ale i přes Dracův počáteční hněv se mu ji nedařilo rozbít.
„Miluju Derika!“
„Pouze si to nalháváš!“
Rysy v obličeji mladšího muže ztvrdnou.
„Už dávno jsi ztratil právo rozhodovat o mém životě!“
Strávil spoustu času tím, že se snažil zbavit se jí, odfouknout ji jinam, vložit ji do života někomu jinému. Bohužel až pozdě pochopil, že právě na ní celý život čekal, na ní se chystal.
Pozdě.
Nenapadne ho na obranu nic, a tak vzteky vykřikne: „Nedokážu bez tebe žít!“
Černovlasý pocítí pálení v očích, tedy je zavře a lehce zakroutí hlavou.
„Tak se to budeš muset naučit…“

Draco tam toho dne ležel až do doby, kdy praskla i poslední bublina ze začarovaného bublifuku.